(NE)Recenzia: Pavel Skořepa: ZLOVĚSTI (Vydavateľstvo Art Floyd)

(NE)Recenzia: Pavel Skořepa: ZLOVĚSTI (Art Floyd, s.r.o., Bratislava, 2021, prvé vydanie, počet strán 250)

Štepán sa len tak bunckal po byte a bunčal: “Do kurbydele, zas mám fraj, bo korona 13. vlna. Duj z tym, potrebujem chechtaky…” Napadlo ho, že je jeden „začínajúci“ autor Pavel Skořepa mu poslal ručne, červeným (zrejme) atramentom, naškrabaný list (“Asi bol nachlempaný…”), na starom zažltnutom papieri spolu s výtlačkom jeho prvotiny “Zlověsti”.

Štepán chytil do pazurov list a čumel naň jak ščur do ryny. Brali ho z toho mory: “Asi ti šrame v pale, nerob zo mňa cypa, bo audiokniha ti poleze do peňez. Hafo peňez… už len za foršus..!”.

Vyzul si cukle, sadol na gauč a vytrčil bachor. Rožnul a len tak bajoko sa začítal do jedného úryvku:

“Zazdálo se jí, že opět slyší to tiché zachichotání. To již ovšem narazila hlavou do linky. Zlověstné křupnutí lebečních kostí, které náraz nevydržely, nevěstilo nic dobrého…“

Dočítal: “Babraku, tote balamuty ani omylom, to je literárna byřina!” a prudko odhodil knižku do priestoru. Tej sa v letku otvorili stránky a začali trepotať ako krídelká sršňa. Priletela naspať k Štepánovi a bech mu jednu do ksichtu bestyja, sťa baganom… otvoriac na ďalšej poviedke:

„Kamil bezhlesně lapal po vzduchu, byl nejblíže zkrvavenému mrtvému tělu svého nejlepšího přítele. Nechápavě těkal mezi rozšklebenou ránou na jeho krku a temnou bytostí. Vyděšené výkřiky ostatních zanikly v Jindrově hysterickém dívčím vřeštění…“

Znova dočital a skoro začal blut. Bojazlivo, no rýchle vyskočil z gauča a priskočil k rozpálenému blotu. Otvoril dverka a hodil knihu do piecky. Prudko ich zavrel a zarehotal sa. Enemže tie sa ešte prudšie otvorili, doslova rozleteli. Cufnul, no horiaca stránka mu pristála na háre. Božatko Štepán sa zabulal a rýchlo si ich – hladiac dozadu dlaňami oboch rúk uhasil a pozrel sa na dútnajúcu stránku, kde bola báseň:

Hrob

Nehty ti praskají, prsty rozdírají do krve,

snažíc se zachránit, opustit svůj hrob,

do nějž tě pohřbili, přikryli hlínou, udusali.

Ne na ně, jen sám na sebe klidně se zlob.

…

Ani nedočítal báseň dokonca a odpadol na dlažku. Prebral sa na čistinke v lese, opretý o prastarý strom. Vedľa neho bol bagel a z neho vychádzal jeho vlastný hlas:

„Všichni se otřásli chladem. Na okamžik jim všem šla od úst pára. „Co to bylo?!“ prolomila mlčení Jolana. „To jen tady Evě dává místo najevo, že se k němu neumí chovat s náležitou úctou. To se děje!“ odpověděl Karel. „Kdybys nekecal!“ snažil se to v nepodařený žert otočit Patrik, i když bylo vidět jeho nejisté rozhlédnutí po okolí.“

Deprem Štepánovi došlo: „To je přece úplná blbost!“… “Musím isť dodom…! Keď sa stara domakne, že nesom dom, bude si myslieť, že sa držim pipy jak cycka…! Pozrel sa ale do bágla. Čapnul si k nemu, zagabal v ňom a vypol diktafón, z ktorého stále zlovestnejšie doznieval jeho hlas:

„Blbost? Zakroutil hlavou Karel, „místa, drahý hochu, mají taky svou paměť. A na jednom takovém právě jsme!“

Vytiahol cigarety a plechovku piva. Všimol si tam, medzi ostatnými bebechami aj Skořepove Zlověsti… Po celej krabičke a 3 pivkách sa ako – tak dal dokupy, a hoc sa zmrákalo, drepsil lesom drauf do civilizácie… alebo aspoň na cisarku. Obďaleč zahliadol starú trampskú osadu (zrovnanú so zemou ešte za minulého režimu zásahovým tímom SNB) o ktorej sa tradovalo, že sa tu organizujú pohanské orgie… ale to ho už ktosi pozoroval z hustých kríkov, z ktorými gajdoval vietor, čo hena mrazivo fujal. Ten KTOSI… zadlubal s loveckým nožom do zeme jak kret… funkciou KOHOSI, bolo starať sa o tento les. Chrániť ho pred votrelcami… .

Fertyk?

Nevieme ako sa kniha Pavla Skořepu: Zlověsti páčila Štepánovi K. (dozvieme sa to možno niekedy nabudúce), ale mi v redakcii GameFruitu Vám ju môžeme len vrelo odporučiť. Samozrejme, ak ste už mali 18 rokov… Nájdete v nej poviedky a básne – moderne a s nadhľadom, samozrejme trochou toho klišé à la „guilty pleasure“, nahliadajúce na korene a tradície českého, ale i svetového hororu. Či už zábavne mrazivými poviedkami, ale aj úžasnými., temnými básňami. Je to určite príjemný mŕtvolný zápach, pardón – svieži vetrík oproti tomu, na čo ste alebo – nie ste v SK/CZ hororovej fanscéne zvyknutý… Češi to (psát) prostě umí…!

– Zlověstný joffre